Konstrukční řešení

Dělení podle základního konstrukčního řešení

Jednoplášťová plochá střecha

Jednoplášťová střecha odděluje vnitřní (chráněné) prostředí od okolí pouze jediným pláštěm, složeným kontaktně ze všech funkčních vrstev. Jde o nejrozšířenější typ ploché střechy a mezi její výhody patří vysoká variabilita povrchových úprav (od zelené až pojízdnou), nižší investiční náklady, jednoduchá a rychlá realizace, snadné opravy a menší tloušťka střešního pláště. Je však nutné dodržet přísnou kázeň při realizaci. Velkou roli zde hraje také správnost tepelně technického návrhu.

Dnes se již pro obytné prostory navrhují jednoplášťové střechy pouze s parotěsnou vrstvou.

Dvouplášťová plochá střecha

Dvouplášťová střecha je složená ze dvou střešních plášťů – svrchního a spodního, nebo také vnitřního a vnějšího. Mezi těmito plášti je vzduchová mezera. Ta může být neprůlezná, průlezná, nebo také průchozí. Průchozí prostor mezi dvěma střešními plášti slouží jako půda.

Vzduchové mezery jsou zpravidla větrané.

Několikaplášťová plochá střecha

Střešní konstrukce tvořená několika vrstvami, z nichž každá je oddělená vzduchovou mezerou. U běžných domů se používá zřídka, využití nalézá v těžkých klimatických podmínkách (například při zastřešování prostor s trvale vysokou relativní vlhkostí vzduchu). V praxi se můžeme setkat s nanejvýš tříplášťovou střechou.